|
Divadelní zpravodaj - Východočeské divadlo Pardubice 1/2013 - Noví scénografové v divadelních dílnách
středa 2.1.2013
Se kterými režiséry a se kterými divadly nejčastěji spolupracujete?
Nejčastěji spolupracuji s mou nejoblíbenější režisérkou Kateřinou Duškovou. Mám za sebou scénografické řešení do řady divadel – Jihlava, Most, Cheb…
Které inscenační způsoby jsou vám (v závislosti na vaší vlastní výtvarné poetice) nejbližší?
Vzhledem k tomu, že se kromě scénografie intenzivně zabývám i architekturou, a oba tyto obory si jsou podobné, jen se liší úhlem pohledu na problematiku (architektura nahlíží více z celku k detailu, u divadla je tomu naopak), je mně nejbližší minimalistický pohled. To znamená pracovat v prostoru pouze s tím, co je nezbytně nutné, očesané od všech příkras a zdobítek.
Co je pro vás na počátku přípravy nové inscenace rozhodující?
Především diskuse s celým tvůrčím týmem a studium inspiračních materiálů (např. přesahy do filmu ad.).
Při předávací poradě scénografové v divadelních dílnách a v krejčovně předají své návrhy ke zhotovení. Do jaké míry se pak ještě vyvíjejí během zkoušení a výroby?
Velkou výhodou oproti realizacím v architektuře je fakt, že v divadlech se dá do jisté míry upravovat výprava inscenace i v průběhu zkoušení a nechávat se inspirovat tím, co reálně vyplyne z jednotlivých akcí a dramatických situací. Jisté ale je, že ne vždy je to k plné libosti dílenského provozu.
Čím vás zaujala hra /Don Juan/, kterou jste připravovali pro naše divadlo? Je vám její téma blízké?
Rozhodně svou nadčasovostí.
________________________________
Hospodářské noviny - Pavel Kocych: Trhy na Václaváku jsou nešťastné
úterý 20. 3. 2012
Pavel Kocych, který navrhuje rodinné domy, byty či veřejné prostory a vlastní architektonické studio Eatelier, má od roku 2004 na starosti také podobu trhů na Václavském a Staroměstském náměstí.A zatímco v centru Starého Města má prostor k inovacím, trhy ve spodní části Václavského náměstí podle něj trpí.
HN: Trhy na Václavském náměstí vypadají již několik let podobně - dvě řady stánků a strom. Proč se jejich podoba téměř nemění?
Trhy na Václaváku jsou nešťastné. V posledních letech se navíc opravovaly kolektory, čemuž jsem musel přizpůsobovat i návrh trhů, aby technicky nekolidovaly. Vzhledem k tomu, jak je náměstí koncipováno, tedy jako pasáž s výraznou dlouhou osou, tak se moc experimentovat nedá. U prvních trhů jsme zde měli například i vyhlídkový most, ale ukázal se jako výrazná bariéra, prostorově vůbec nefungoval.
HN: Naopak na Staroměstském náměstí experimentovat můžete?
Experimenty jsou určitě na místě, i kvůli soutěžím mezi českými a evropskými městy. Samozřejmě nemohu změnit koncepci trhů jako takovou, je vázána spoustou faktorů. Musí například umožňovat vstupy a vjezdy požárních vozů, mít únikové zóny. Ale s jednotlivými prvky, jako je například vyhlídkový most uprostřed náměstí, máme do budoucna plány, jak je nahradit prvky zajímavějšími.
HN: Jak budou letošní trhy na Starém Městě vypadat? Jak se budou lišit od loňských?
Každé trhy se vždy trochu liší, a to ve dvou aspektech. První je prostorový, k úpravě dochází na základě anket, reakcí návštěvníků. Náměstí totiž funguje jako důležitý komunikační uzel, je významnou křižovatkou na trase od Malého náměstí k Dlouhé a od Celetné k Pařížské. Uzel leží před Husovým pomníkem, a jelikož se zde nachází i centrum tržiště, musím ho navrhovat tak, aby tudy lidé mohli v těchto diagonálních směrech procházet. Každý rok jsou v tomto trhy lépe uzpůsobené.
HN: A druhý aspekt?
Tím je estetické hledisko, samotná výzdoba. Jedná se vlastně o jedinou možnost, jak trhy posunout dál a odlišit je od loňských. Letos máme připraveny veselé dekorace.
HN: Co si máme pod pojmem veselé dekorace představit?
Velikonoce znamenají kromě jiného i oslavy jara. Jenže problém je, že u nás v době konání trhů nic moc nekvete, takže takové dekorace nabízejí ideální možnost, jak dojem rozkvětu vyvolat.
HN: Vzpomínáte si, jak vypadaly vaše první trhy?
Podoba byla trošku jiná. Z provozního hlediska byla komplikovaná v tom, že vytvářela bariéry. Neměli jsme zkušenosti, jak v centru fungují komunikace. Větší důraz jsme dávali na estetickou rovinu, právě na úkor provozu ve městě.
HN: Které trhy zatím vypadaly nejlépe?
Velmi dobře vypadaly před dvěma lety, kdy to byly hodně zdobené květinové trhy. Ale samozřejmě by byl člověk sám proti sobě, kdyby říkal, že nějaký rok je to horší.
HN: Chodíte poté na trhy a zkoumáte, co jste mohl udělat lépe, nebo si trhy užíváte už jen jako návštěvník?
Na trhy chodím, už z toho důvodu, že mám malou dceru. Já osobně ale nejsem příznivcem davových akcí, takže si osobní návštěvu příliš neužiju, abych byl upřímný.
HN: Jak dlouho trvá vytvořit celý koncept trhů?
Samotný návrh vzniká docela rychle. Nejnáročnější je ale následná práce s jednotlivými připomínkami. Ke konceptu se vyjadřují všichni partneři a všechny provozní složky, například gastroprovozy, bezpečnostní složky. Poté následuje dvouměsíční fáze, kdy se dispozice náměstí ladí.
HN: S jakým zadáním od pořadatelů pracujete?
My vždy vedeme diskuse za účasti přibližně osmi lidí z pořadatelského týmu a postupně se dobíráme k tomu, jak by Velikonoce mohly vypadat.
HN: Co je podle vás zásadní prvek, který na trzích nesmí chybět?
Když se bavíme o středoevropské kultuře, musí mít velikonoční trhy určitě ozdobenou břízu. Ať už živou nebo umělou.
HN: Jak dlouho dopředu už o trzích přemýšlíte?
V tuto chvíli už musím řešit vánoční trhy. Úvahy se rozjíždějí vždy půl roku před pořádáním trhů dalších. To znamená, že dochází k paradoxnímu posunu. Člověk je uprostřed vánočního veselí a přemýšlí o Velikonocích.
________________________________
Český rozhlas 2 - Čaj pro dva aneb Jak to vidíte?
čtvrtek 28.2.2012 16:05
Čaj pro dva aneb Jak to vidíte? Jak se posuzuje kvalita architektury, co rozhoduje o budoucnosti staveb? Na naše otázky odpovídal architekt Vlado Milunič a architekt Pavel Kocych.
zvukový záznam - Český rozhlas 2
________________________________
IPRIMA - Barový architekt Pavel Kocych
sobota, 8. 7. 2006
Tvůrcem návrhu Baru i apartmentu, ve kterém budou soutěžící trávit dobu svého účinkování v reality show Bar, je ing. arch Pavel Kocych, architekt a scénograf. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze a Katedru scénografie při pražské DAMU, dnes vlastní architektonické studio E atelier. Pracovní cesty ho zavedly například do Mongolska a Albánie, u nás je autorem mnoha projektů z oblasti výstavních a veletržních expozic a interiérů (např. České egyptologie v Náprstkově muzeu a mnoha firemních expozic), zabývá se i architekturou rodinných domů, interiérů bytů, hotelových prostor, areálů, divadelní a filmovou scénografií a dalšími aktivitami. Je autorem výtvarného řešení Mezinárodního festivalu Karlovy Vary (2004) a autorem urbanisticko-architektonického řešení multifunkčního rekreačního areálu Go Žluté lázně. S režisérkou Kateřinou Duškovou má čtyřletou dceru Annu Marii, žije a pracuje v Praze.
Když jste se dozvěděl, že budete projektovat Bar a bydlení pro televizní reality show, jaká byla vaše první reakce?
Taková nabídka od televize se samozřejmě neodmítá, takže jsem tím byl velmi potěšen. A to tím spíše, že nová reality show Bar se navrhovala a bude se i odehrávat v areálu Go Žluté lázně, tudíž v prostoru, který je mi velmi blízký, jelikož jsem autorem nejen celkového architektonického konceptu, ale i jednotlivých dílčích stavebních objektů, a to až do úrovně designových
detailů.
Při řešení bydlení pro soutěžící přímo nad samotným Barem jste musel brát v potaz i prostory pro technické zázemí – kamery apod. Bylo pro vás hodně těžké skloubit pohodlné bydlení s tímto požadavkem?
Samotný koncept reality show Bar je rozdělen do dvou funkčních, navzájem provázaných celků. První (a tedy i ten důležitější) je objekt Baru – situovaný do prostoru stávající Modré kavárny (navrhované v předchozí stavební etapě), která byla po konzultacích s Prima TV rozšířena tak, aby plně vyhovovala požadavkům základního zadání. Tudíž se hlavní důraz v interiéru kladl na estetickou pohledovou kvalitu prostoru s ohledem na kamerové úhly a požadavky na světelnost prostoru. Z toho vyplynulo například „obepnutí“ vnitřního prostoru kavárny poloprůhledným závěsem, který tlumí ostré letní slunce, a tudíž nedochází k „přesvětlení“ prostoru. Druhým objektem je pak samotný „letní byt účastníků“, navrhovaný přímo pro účely reality show, umístěný necelých dvacet metrů od baru a funkčně rozdělený na dvě úrovně: technické přízemí obsahující režii a střižny, a „terasové patro“ sloužící k samotnému bydlení. Vlastní prostorové designové řešení pak samozřejmě znamenalo podřídit se kamerovým úhlům, což ale vedlo k maximálnímu otevření vnitřních prostorů „bytu“, tudíž i ke vzniku velmi zajímavého řešení interiéru hlavní obytné místnosti.
Co pro vás bylo na této zakázce nejtěžší, a co naopak nejsnadnější?
Jelikož na rozdíl od klasických staveb mají filmové stavby určitá specifika a i jiné časové plány stavby, nejtěžším se tak stalo v relativně krátkém časovém období (přibližně 45 dní) nejen tuto stavbu včetně interiérů navrhnout, ale i ve spolupráci s televizní produkcí vybrat dodavatele. A samozřejmě si také ohlídat stavbu samotnou, protože spousta věcí se děla za pochodu a spoustu detailů jsme dořešovali na místě při stavebních kontrolních dnech.
Nejsnadnějším naopak byla kreativní fáze projektu, jelikož samotný scénář nikterak přesně nevymezuje prostorové a estetické působení obou prostorů. Takže se z této zakázky stala zajímavá kreativní výzva. Tudíž design staveb i prostorů vznikal sice v časově omezené, ale velmi živé atmosféře.
Co všechno budou mít soutěžící ve svém přechodném bydlišti k dispozici?
Soutěžící budou mít k dispozici prosluněný, velmi prostorný byt v prvním patře stavby, nad režií, na celkové ploše necelých 250 metrů čtverečních, což je samo o sobě obrovská plocha. Obytná část z této plochy zabírá 150 metrů čtverečních, zbytek tvoří velká terasa a ochoz kolem celé vily. Většina stěn je prosklená velkými francouzskými hliníkovými okny. Okna jsou proti slunci chráněna lamelami, z vnitřní strany pak stahovacími roletami. Celý byt se skládá „pouze“ ze tří prostor: obytné haly s kuchyní, ložnice a koupelny se záchodem. Zatímco vnější ochozy jsou z kovu, všechny podlahové plochy jsou dřevěné (plovoucí podlahy), s barevnými plochami stěn. Všechny prostory jsou doplněné interiérovou zelení a dozdobeny kovovými matovanými stříbrnými doplňky, jako jsou světelná tělesa, rámy obrazů, kuchyňské doplňky u barové kuchyně a dozdobeny drobnými dekoračními předměty.
„Dopustil“ jste se v řešení interiéru nějaké specialitky – něčeho zvláštního, na co v „běžném“ bydlení tak často nenarazíme a co třeba nějakým způsobem bydlení zpříjemňuje?
Zásadním specifickým prvkem odlišujícím tento prostor od běžného bydlení je, jak už jsem před chvílí řekl, prostorová otevřenost. Hlavní obytný prostor na rozměry šest na dvanáct metrů bez jakéhokoliv dalšího stěnového prvku. Takhle velký bytový otevřený prostor se mi do této doby nepodařilo navrhnout
a musím konstatovat, že první pocit po vstupu do rozestavěného bytu byl přes všechna moje očekávání úžasný. Obzvláště když si představíte, že stojíte v prosvětlené místnosti pár metrů nad zemí a pár desítek metrů od řeky uprostřed zeleně s výhledem na Dívčí hrady na Smíchovské straně. Myslím si, že takové bydlení by bylo snem každého, nejen architekta.
Máte nějaký profesní sen? Jaký?
Profesních snů mám mnoho, záleží na úhlu pohledu na věc. Nicméně ten první, který vám řeknu, je spíše přáním. Architektura je profese, která má být nejen profesí, ale i „koníčkem“, vyžaduje nadhled a dravost, ale zároveň i skromnost, umění naslouchat, empatii a pokoru před našimi profesními předky, neboť nenavrhujeme jen pro dnešek, ale navrhujeme stavby, které nás přežijí. Takže tím přáním je na tyto aspekty nikdy nezapomenout.
A sen o stavbě? Navrhnout dynamický moderní maják na skalnatém útesu nad mořem v Bretani.
________________________________
Právo - Architekt Pavel Kocych: Chtěl jsem hotel zabalit - Brutální thermalismus
2004 :: Hana Malaníková
Hlavním hrdinou výtvarné koncepce letošního ročníku je hotel Thermal. Že je to ošklivá stavba a že by se měla spíš schovat než ukazovat? „Neříkám, že je to skvost, ale fascinuje mě. Musíte jen přistoupit na to, že si tu budete připadat jako ve filmu,“ hájí svou betonovou inspiraci architekt Pavel Kocych.
Co dokáže cukr
Sedíme v kavárně vedle recepcea oči architekta nadšeně bloudí po interiéru: „Tady uděláme čistá 70. léta, každý stoleček v trochu jiném stylu. Chci maximálně využít původní hotelový nábytek, jen křesel jsem objevil asi osm druhů.“ Jeho cílem prý není vytvořit novou estetiku, která by konkurovala původní architektuře. Žádné ozdobné detaily, všechno má být funkční. „Pak bohatě stačí, když ke kávě dostanete cukr s modrým logem Thermalu, a hned se vám festival a hotel propojí dohromady,“ libuje si Kocych. Nápad pohrát si s estetikou Thermalu pochází od režiséra festivalové znělky Martina Krejčího. To on vymyslel, že se trojice hrdinů bude honit labyrintem chodeb, prchat po terasách nebo utíkat kolem hotelu. Režisér chtěl, aby měl divák při sledování znělky iluzi, že se děj odehrává během právě probíhajícího festivalu. Proto musel mít architekt už před lednovým natáčením přesnou představu, jak bude hotel za půl roku vypadat. „Naštěstí jsem se v ničem podstatném neseknul,“ říká s úlevou a listuje ve velkých deskách, kde má seřazeny všechny návrhy od prvních nápadů až po výslednou podobu.
Reklama na Delvitu
„Původně jsem chtěl zabalit celé průčelí Thermalu do obrovské plachty, ale nakonec jsem se rozhodl schovat si ten nápad do šuplíku. Kvůli penězům jsem se vzdal jediného plastického figurativního prvku – padající postavy, zavěšené ve vzduchu nad hotelem. Jiné nápady mi vymluvil grafik Aleš Najbrt, třeba oranžovou korunu kolem střechy. S čím jsem ale od začátku počítal a co jsem si prosadil, byla právě oranžová barva. V kombinaci s modrou a žlutou přesně vystihuje sedmdesátá léta.“ Tři barvy, tři verze znělky se třemi protagonisty, tři použité materiály (beton, sklo a plast) – to jsou základní prvky letošního vizuálního řešení festivalu. Aby grafika srostla s architekturou, instalovaly se na stěny Thermalu od země ke stropu velkoplošné tisky se zvětšeninami záběrů ze znělky. Někdo říká, že Thermal vypadá zdálky jako reklama na Delvitu. Jiní si libují, že je to dynamické.
Brutální maskot
Budova Thermalu je rozhodně kontroverzní dominantou Karlových Varů. Podle návrhu manželů Machoninových (mj. spoluautoři návrhu na pražský obchodní dům Kotva) se hotel stavěl deset let, od roku 1968. Betonový „Sojuz“ zůstal trčet nad lázeňským městem jako pomník magického brutalismu, jak se nazývá architektonický styl šedesátých let fascinovaný hmotou. Paní Machoninová dodnes bedlivě střeží manželův odkaz. Když chtělo například vedení Thermalu vyměnit rozbité dlaždice, zakázala použít jiné než ty původní, z jugoslávského lomu. Jenomže dotyčný lom už neexistuje. Pro Pavla Kocycha takový ortodoxní přístup znamenal, že nesměl při stavbě zatlouct jediný hřebík: „Zrovna dneska se nedopatřením jeden hřebík navrtal a byl z toho průšvih.“ A tak zatímco v éře bratrů Cabanů si festivaloví architekti pohrávali se symbolem ženy a loni se Martin Chocholoušek inspiroval mužskou figurou, letošním maskotem Varů bude velká hora betonu.
________________________________
© | ing.arch. Pavel Kocych | 2012
|
